Objímky a jejich „tvrdá realita“ – kompozit versus ocel na ocelovém potrubí
Článek porovnává dva typy oprav vysokotlakých plynovodů a ropovodů. Prvním typem opravy je ocelová objímka s kompozitní výplní a druhým je kompozitní vinutá objímka složená z tkaniny, která je vyrobená z uhlíkových vláken a sycená epoxidovou pryskyřicí. Obě opravy byly porovnány během tlakování potrubního vzorku DN 500, na kterém byly umělé vady opraveny pomocí těchto objímek.
Článek poukazuje na to, kdy je kombinování oceli s kompozitními materiály vhodné a kdy naopak může být problematické u prvků, které jsou vystaveny specifickému zatížení, jako například u vysokotlakých potrubí.
Experiment prokázal, že současné vinuté kompozitní objímky jsou podstatně méně účinné než objímky ocelové, a to i při značném předimenzování oproti návodu výrobců a při aplikaci v ideálních podmínkách. Experiment byl doplněn softwarovým výpočetním modelem ocelové objímky s kompozitní výplní založeným na metodě konečných prvků.
Kompozitní objímky jsou vhodné na oblouky, přípojky, nebo jiné tvarové kusy ve chvíli, kdy dočasně chceme zabránit havárii, nikoli jako trvalé řešení problému, a kdy vady jsou podobného charakteru jako u experimentu – plynulý přechod úbytku materiálu bez vrubů.
Pro vady typu trhliny a vady s ostrými přechody v materiálu jsou kompozitní objímky nevhodné. Více se dozvíte v článku Objímky a jejich „tvrdá realita“ – kompozit vs. ocel na ocelovém potrubí (PDF, 1059 kB).